„Nově můžeme pomoci s rozšířením exportní výroby v České republice,“ uvedl v rozhovoru pro Hospodářské noviny šéf ČEB Daniel Krumpolc
Daniel Krumpolc, Autor: HN - Tomáš Nosil
HN: Objem kontraktů ČEB prudce klesl, a to nejen v důsledku pandemie. Jak funguje banka nyní?
Jsem rád, že jde o minulost. Mým prvním cílem bylo proměnit státní banku a přiblížit ji stylem práce a vnitřním fungováním co nejvíce ke komerčnímu sektoru. Vyměnila se část obchodního týmu, banka se vrátila na trh a dotáhla některé transakce. Za rok 2020 banka podpořila firmy objemem úvěrů ve výši 900 milionů korun, loni 2,1 miliardy. Letos to bude už pět miliard korun, a to jsme reálně začali až v dubnu. To nejsou plány, ale podepsané kontrakty.
HN: Jaký máte výhled na příští rok?
Naší ambicí je padesátiprocentní nárůst. Cílem ale není mít velkou banku. Měla by to být banka silná v určitých sektorech, kde je pokřivený trh. Jinak by ale měla nechat trh, aby fungoval.
HN: Exportní firmy po ČEB jako bance chtějí, aby podporovala projektové financování, budování exportních kapacit či financování zelených projektů. Půjde o součást nové strategie?
Podařilo se dosáhnout novely zákona o pojišťování a financování vývozu, který nás až dosud limitoval. Doteď jsme mohli podpořit jen kontrakty, které měly smluvní základ v konkrétní exportní zakázce. Případně jsme mohli poskytnout úvěr na investice v zahraničí.
V praxi tedy dosud přišel klient a řekl, že má podepsaný vývozní kontrakt. Pak jsme mohli financovat. Když jsme chtěli být obezřetní, tak jsme si vzali zástavu – dům, fabriku. On pak za několik měsíců přišel, řekl, že to funguje a potřebuje dále investovat, aby mohl více vyrábět, koupit nové stroje apod. A tady byl problém, protože to podle smlouvy nešlo. To se nyní mění.
Teď se dostáváme do stavu, kdy můžeme financovat úvěrem nebo garancemi firmu, která má alespoň čtvrtinu obratu směřovanou na export. Pořád jsme ale bankou, která podporuje export.
Daniel Krumpolc (52)
HN: Takže jste se dostali na úroveň zahraniční konkurence, která podporuje firmy víc?
Přesně tak. Dostali jsme se na úroveň, která je v Evropě normální. Díky novele zákona můžeme rozšířit počet klientů i nabídku produktů. Včetně financování modernizace a rozšiřování výroby pro exportéry.
HN: Kdy nové produkty nabídnete?
Naším cílem je začátek roku. Musí se to samozřejmě propsat do vnitřních směrnic, protože jsme regulovaná instituce. Ideálně bychom chtěli nové produkty představit na přelomu ledna a února.
HN: Budete se podílet na financování exportérů i jako poskytovatel takzvaných mezaninových úvěrů? Tedy půjček, které slouží jako doplněk mezi vlastními penězi a úvěrem komerční banky?
Tuto formu úvěrů považuji za rizikovější. To je možná role státu, ale ne ČEB. Musím chránit peníze daňových poplatníků. Nemůžeme si dovolit vzít úvěr, který bude mít vyšší než přiměřenou rizikovost. Tato banka byla vždycky považovaná za banku, která by měla dávat rizikovější úvěry. Já říkám, že ne.
HN: Takže už žádné rizikové úvěry?
Pokud je v zájmu státu, abychom vzali nějaký rizikovější úvěr, tak na to musí vyčlenit nějakou část ze svých fondů, abychom tyto peníze v případě ztráty mohli použít. Zatím jsme se k tomu, abychom pro tuto možnost vymysleli aranžmá, nedostali. Nevím, jestli bychom měli být těmi, kdo budou navrhovat rizikovější transakce. Nikdo nechce opakovat ztrátové případy z minulosti. Ze své zkušenosti v korporátním bankovnictví vím, že pokud je něco rizikovější, ale dává to smysl, tak si to svého finančního podporovatele najde v komerčním světě. Pokud ale budou segmenty trhu, které by chtěl stát podpořit, tak ano, ale tak to zatím nemáme nastavené.
HN: Dosud jste takto vykrývali komerční banky.
Hlavní konkurencí pro nás nejsou komerční banky, ale zahraniční exportní banky a agentury. Naše nová obchodní strategie stojí na spolupráci s komerčními bankami. Žádnou nechceme nahradit. Zaměřujeme se na segmenty, které privátní banky omezují nebo nechtějí. Tedy například obranu, letectví, část energetiky, zboží považované za zboží dvojího určení apod.
HN: Budete více cílit na menší klienty?
Zatím jsme byli postaveni na službách pro větší klienty. Děláme sice i firmy s obratem půl miliardy až miliarda korun, které mají dobrý produkt. Třeba jako společnost Transcon a její zakázka na rekonstrukci pěti regionálních letišť v Senegalu. Mimochodem, jedná se o největší český projekt v subsaharské Africe za posledních více než 60 let. Transakce, které děláme my, jsou ale spíše šité na míru. Nejsme typická banka pro malé a střední firmy nebo retail. Na to nemáme kapacitu ani dostatek bankéřů. ČEB je personálně a technicky stavěná na větší firmy.
HN: Pokud má ČEB v oblasti posuzování rizika fungovat jako klasická komerční instituce, co jiného může exportérům nabídnout?
Máme výborný rating České republiky, který firmy oceňují. Našim klientům pomáhá k získání zakázek nebo k vylepšení ceny. Jsme důležití pro státní investory a dlužníky, kteří jsou na druhé straně transakce a chtějí spolupracovat při úvěru se státem vlastněnou bankou. Jde třeba o kontrakty v Jižní Americe nebo Africe. Ale například i v USA oceňují privátní protistrany našich klientů přítomnost státní banky v transakci. Tohle jsou vlastně dvě hlavní výhody, které našim klientům stačí. Zároveň bychom měli být také banka pro mimořádné situace, aby je stát přes ČEB mohl řešit. Na to ještě ale nejsme legislativně připraveni.
Naší důležitou kompetencí musí být i schopnost úvěrově ohodnotit nějakou firmu. To je role bankovních profesionálů pracujících pro stát – umět vyhodnotit kreditní riziko. Navíc jsme banka, která letos vydělá půl miliardy, příští rok podle plánu 400 milionů. Nechceme žádné dotace, nekonkurujeme komerčním bankám a vykrýváme mezery, které na trhu objektivně jsou.
HN: Mluvíte o mezerách, je součástí strategie pomáhat firmám obejít strategie udržitelnosti, jinak známé pod zkratkou ESG ?
To si nemyslím. Každá instituce si ESG standardy může nastavit podle sebe. Dělat z téhle instituce ostrov antiESG ale v žádném případě nechci. ESG je dlouhodobě rozumná věc, ale je potřeba hledat nějaký balanc, protože je potřeba mít vojenskou a energetickou bezpečnost. Stát si musí zajistit, že v Česku takové věci budou. A to je také úloha státní banky.
HN: Česká exportní banka dlouhodobě čelila různým politickým tlakům a kompetenčním sporům. Akcionáři banky jsou ministerstvo financí a státní pojišťovna EGAP, která pojišťuje firmám exportní úvěry. Tvůrcem proexportní strategie je zase ministerstvo průmyslu. V roce 2019 vláda dokonce schválila přesun ČEB pod EGAP. To se ale nestalo. Nyní se začíná mluvit o sloučení s Národní rozvojovou bankou. V jaké fázi je ČEB nyní?
Co se týká integrace EGAP a ČEB. Tady můžu říct, že minimálně my jako management ČEB nejsme do tohoto procesu aktivně zapojeni. V praxi se za devět měsíců, co jsem tady, v této záležitosti nestalo nic. Spojení s Národní rozvojovou bankou bylo velmi obecně navrženo Národní ekonomickou radou vlády (NERV). Vláda to dostala na stůl a bude o tom zřejmě jednat. Je to objektivní možnost, ale musí se řádně zanalyzovat. Nemyslím, že má analýza trvat roky, ale někdo se musí detailem smysluplně zabývat. Má to svoje výhody i rizika. Zatím nic takového neexistuje. Smysl to má, protože relevantní otázkou je, proč by měl mít stát dvě banky.
HN: Jak v současné době funguje spolupráce s EGAP?
Objektivní fakt je, že historické odběratelské úvěry, které probíhaly ve spojení ČEB a EGAP, se výrazně snížily. Klasické obří odběratelské financování z trhu mizí (příkladem byla ztrátová zakázka na stavbu uhelné elektrárny Adularya v Turecku – pozn. red.). To je prostě změna, k níž došlo. Pokud přijdou kontrakty, které dávají smysl, a investor, který bude chtít dlouhodobou úvěrovou expozici, potom je zde prostor ke spolupráci. V Česku ale máme výborně fungující komerční bankovní trh. Tam, kde komerční banka může poskytnout úvěr, protože to dává ekonomicky smysl, ale jsou tam zároveň politická nebo teritoriální rizika, tak to je věc pro EGAP. Proč se do toho tlačit.
HN: V programovém prohlášení vlády je otevírání dveří do třetích zemí, nová strategie podpory exportu a cílení na průřezové sektory. Exportní strategie skončila k roku 2020 a měla by být hotová do konce roku. Spolupracujete na ní?
Určitě se budeme řídit tím, co nám určí ministerstvo a vláda. Pokud někdo řekne – podporujte tato teritoria a tyto segmenty, tak najdeme nástroje, jak to dělat. Zatím tam ale nejsme. S ministerstvem průmyslu se ale bavíme o „řemesle“, tedy jak by mohla vypadat exportní politika a jak reagovat produkty na aktuální věci, jako jsou energetika či Ukrajina nebo konkurence zahraničních exportních bank a agentur. Diskutujeme s nimi i naši strategii. Ministerstvo průmyslu má také svého člena v dozorčí radě.
HN: Všechny exportní strategie, a že jich bylo, mluví o diverzifikaci o třetí země. Většina exportu jde ale do EU a firmy tam chtějí vyvážet. Jakou má ČEB strategii, pokud jde o teritoria?
Od roku 2012 tady byla snaha podporovat určitá teritoria. Pak se to v roce 2016 doplnilo ještě o určité sektory a odvětví ekonomiky. Teď je větší orientace na inovace, zvyšování přidané hodnoty a finální výrobky českých firem, což je mně osobně blízké. Musíme podporovat firmy, které mají dlouhodobou udržitelnost, bez ohledu na teritoria nebo obory. Ty, které mají finální a otestovaný výrobek nebo službu. Strategie ČEB odpovídá právě těmto firmám, které potřebují mít v portfoliu státem vlastněnou banku. Stát by neměl diktovat podnikatelům to, kam mají jít, nebo obory, které mají dělat. To vědí firmy lépe. ČEB by je v tom měla poslouchat, podporovat a přizpůsobit se tomu.
HN: Jak do nové strategie ČEB zasahuje většinový vlastník, jímž je ministerstvo financí?
Ministerstvo financí se účastní diskusí. Primárně ale drží kontrolu nad finančním stavem banky. Aby neprodělávala. Bloky s oběma ministerstvy nejsou. Oproti tomu, co jsem poznal v privátní sféře, jsou vlastně mnohem menší.
HN: A co třetí hráč, tedy ministerstvo zahraničí? To sice není akcionář, ale v podpoře exportu se vždy významně angažovalo.
S ministerstvem zahraničí tolik přímých pracovních kontaktů zatím není. Ty máme spíš s ministerstvem průmyslu a obchodu. Na odborné úrovni budeme příští rok detailně diskutovat tematiku zahraniční rozvojové spolupráce, kde je hlavní ministerstvo zahraničí. A tady budeme hledat způsoby, jak ji nejlépe propojit s exportním financováním. To je téma roku 2023.
HN: Chystáte speciální produkt pro firmy zaměřený na Ukrajinu?
Konkrétním produktem bych to ještě nenazval. Vedeme o tom diskuse s ministerstvem průmyslu. Vznikla odborná skupina pro Ukrajinu a máme přímé napojení na Hospodářskou komoru Dněpropetrovské oblasti, tedy oblasti, kde by podniky z Česka mohly hrát při poválečné obnově Ukrajiny významnou roli.
Z pohledu ČEB jako regulované banky je dáno, že projekty musí být finančně návratné, což je po 24. únoru problém. I EGAP má teď pro Ukrajinu stopku. Dá se to prolomit tím, že stát vyčlení nějakou částku, která bude využitelná pro takovou expozici. A na tom intenzivně s ministerstvy spolupracujeme. Klienti s projekty tu ale jsou a jsme připraveni to udělat. Obnova Ukrajiny bude obrovská příležitost. Třeba i kvůli tomu, jakou pozici na Ukrajině máme. Máme tady firmy, které umí energetiku, zdravotnictví, zemědělské stroje, dopravu. Ty firmy tady jsou. Jde o to, dobře se připravit a pak do toho jít.